Vítězslav Nezval: Básně I

Jeden z největších českých básníků Vítězslav Nezval se dosud nedočkal kritického vydání. Nezvalovo Dílo sice vyšlo po roce 1948 v takřka čtyřiceti svazcích, ale básně z dvacátých a třicátých let, které tvoří dominantu jeho tvorby, v něm byly podrobeny cenzuře a autocenzuře. Česká knižnice nyní přináší třísvazkovýsoubor, který shromážďuje vrcholné autorovy sbírky v necenzurovaném znění a s bohatým poznámkovým aparátem. První svazek obsahuje Nezvalovy básnické knihy z období poetismu: Most, Pantomima, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Židovský hřbitov, Básně noci, Signál času a Pět prstů. Editorem svazku je Milan Blahynka.

Rukopisy královédvorský a zelenohorský

Uvádíme nové komentované vydání domnělých staročeských veršovaných památek z doby národního obrození. Rukopisy, které měly doložit slavnou a demokratickou národní minulosti, sahající až do raného středověku, a idealistickou vizi vyspělé staročeské kultury, byly po svém „objevení“ (1817 a 1818) nadšeně přijaty a inspirovaly i několik dalších generací českých umělců. Až na konci 19. století prokázali vědci, odmítající falešné vlastenecké iluze, jejich nepravost – skutečnými původci byli zřejmě Václav Hanka a Josef Linda. Obě díla, na nichž dnes už neceníme „starobylost“, ale krásu básnického jazyka, uvádíme v klasickém převodu Kamila Bednáře, v transkripci původního nálezu a v prvním novočeském překladu, který pořídil Václav Hanka. Komentář rekapituluje spory o RKZ a představuje je jako svérázná umělecká díla.

Josef Jedlička: Kde život náš je v půli se svou poutí – Krev není voda

Svazek obsahuje obě prózy Josefa Jedličky (1927–1990), stále nedoceněné osobnosti české poválečné literatury a esejistiky. Autor byl totiž dvakrát vypovězen z oficiální české kultury, poprvé po únoru 1948, kdy vystoupil z komunistické strany, podruhé po roce 1968, kdy odešel do exilu. První z těchto děl, novela s dantovským názvem, je psaná s básnivým lyrismem i drsnou věcností. Vyrovnává se s obdobím padesátých let 20. století. Druhá, Krev není voda, kterou Jedlička napsal v exilu původně pro své vnuky, je rozsáhlou kronikou autorova rodu sahající od poloviny 19. století do druhé světové války. Jde o první kriticky ověřené vydání obou knih, editoři přihlíželi k autorovým rukopisům a opravili řadu nepřesností dosavadních vydání. Svazek doprovází rozsáhlý komentář, který zpravuje o genezi próz, jejich přijetí kritikou, analyzuje styl i jednotlivé postupy a motivy a poprvé také podává podrobný přehled o celé Jedličkově tvůrčí biografii.

František Hrubín: Básně

Svazek přináší jedenáct básnických knih Františka Hrubína (1910–1971) od jeho prvních sbírek „zamžené krásy“ Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě a Země o polednách přes spirituální Včelí plást, psaný za okupace, ke knihám Jobova noc a Hirošima, v nichž se autor vyrovnával s válečnou katastrofou a novým ohrožením lidstva, až k pozdním dílům Proměna, Romance pro křídlovku, Až do konce lásky, Černá denice a Lešanské jesličky, v nichž se vracel k osobnímu a existenciálnímu rozměru své poezie.

Marie Majerová: Přehrada

Marie Majerová (1882–1967) je známá jako prozaička ženských osudů a autorka příběhů se sociální tematikou Siréna a Havířská balada. Vrcholem jejího díla je však román Přehrada, který vysoce ocenil už F. X. Šalda. Spisovatelka se v něm inspirovala novými narativními postupy a zvláště knihami Johna Dos Passose; zachytila moderní velkoměsto s pestrou směsicí obyvatel, prostorů a tvarů, s kontrasty všední bídy, vymožeností civilizace a exotičnosti. V devětatřiceti krátkých kapitolách, vždy z jiného prostředí, líčí revoluci odehrávající se v průběhu čtyřiadvaceti hodin v Praze budoucnosti. V avantgardním duchu to není jen mocenský převrat, ale také hra. Současná edice se vrací k prvnímu vydání z roku 1932, a odstraňuje tak poválečné autocenzurní zásahy, které Majerová ve svém díle provedla. Ediční příprava Jiří Holý, komentář Marie Mravcová.

Julius Zeyer: Vyšehrad – Troje paměti Víta Choráze

Julius Zeyer (1841–1901) patří k nejvýraznějším autorům lumírovské generace. Z jeho rozsáhlé tvorby, vycházející z novoromantismu a směřující k modernismu, vydala dosud Česká knižnice román Jan Maria Plojhar. Z autorovy veršované epiky nyní představujeme dvě díla, zastupující počátky i závěr básníkovy tvorby a zároveň polohu výpravně epickou i intimní. Vyšehrad (poprvé 1880, naše edice vychází z druhého vydání 1886) tvoří cyklus pěti básní: Libuše, Zelený vítěz, Vlasta, Ctirad a Lumír. Zeyer se v nich zahleděl do dávné české minulosti, inspirován pohanskými, římskými a keltskými mýty. Troje paměti Víta Choráze autor dokončil roku 1899, krátce před svou smrtí. V díle obsahujícím řadu autobiografických motivů je v konfliktu mezi láskou k ženě a k Bohu skryta jeho umělecká konfese. Svazek edičně připravila a komentář napsala Tereza Riedlbauchová.

Zikmund Winter: Povídky

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo a Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

Vavřinec Leandr Rvačovský: Massopust

Cenné dílo humanistické zábavné prózy 16. století, zachycující v poloze mravokárné alegorie jedno z oblíbených období církevního roku – masopust. Kniha poučuje o povaze masopustních nevázaností z pozice morálky měšťanstva, které bylo v té době určujícím při formování národní vzdělanosti; čtenář se zde potká s četnými exemply a příběhy, které nechávají nahlédnout do dobového života.

Jaroslav Hašek: Moje zpověď a jiné povídky

Editorsky vytvořený soubor povídek nejvýznamnějšího českého humoristického autora, který zachycuje v „laboratorní“ podobě typ a podstatu Haškova humoru. Soubor se orientuje na literárně zralé beletristické texty, tedy na „to nejlepší“. Chronologické uspořádání jednotlivých povídek pak dává tušit dobové inspirační zdroje.

Karel Hynek Mácha: Prózy

Výběr próz pro tento svazek přináší základní témata, dimenze a formy prozaické části Máchova díla. Zahrnuje texty vztahující se k romantické pouti (Pouť krkonošská, Návrat apod.), romantické fragmenty, v nichž se prolíná poezie s filozofií, každodennost s básnickou stylizací (Rozbroj světů apod.), autobiografické texty (Deník z roku 1835, Obrazy ze života mého), uskutečněnou část pokusu o cyklus historických próz KatKřivoklad, historizující povídky a román Cikáni, zachycující Máchovo vyrovnání se s klíčovým romantickým útvarem.

Josef Kainar: Básně

Svazek obsahuje čtyři básnické sbírky Josefa Kainara z let čtyřicátých a posléze šedesátých, v nichž dosáhl svého tvůrčího vrcholu a ovlivnil jimi vývoj české poezie.

Zdeněk Němeček: New York: zamlženo

Autor v románu zachytil na mnoha událostech, příhodách, postavách a osudech způsob, možnosti i specifičnost života těchto českých krajanů za oceánem, jeho předpokladů a východisek – román je tak cenným příspěvkem k pochopení emigrace vůbec. Rozsáhlý román někdejšího legionáře, později diplomata, poúnorového politického exulanta a spolupracovníka stanice Svobodná Evropa (1894–1957) z roku 1932 obsáhl v dokumentárním pohledu zkušenosti zejména ekonomických imigrantů z počátku 20. století se severoamerickým prostorem.

Výsledky 37 - 48 z 98