Česká knižnice

Oldřich Prefát z Vlkanova, matematik, astronom a zkušený cestovatel, popsal ve své Cestě do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny z roku 1563 nejdelší ze svých četných putování – do Svaté země. Jeho cestopis se vyznačuje dobově příznačným barvitým líčením osobních příhod i systematickým renesančním zájmem o všechny skutečnosti i drobné detaily krajin, staveb, lidí či jejich činností. Cenné je zejména to, že autor zachytil soudobou praxi cestování do Svaté země, a dává tak nahlédnout i do praktického a finančního zajištění takové cesty.

Náš výbor chce zprostředkovat dnešním českým čtenářům myšlenkový odkaz velkého osvícenského učence a kazatele Bernarda Bolzana tak, jak se jeví v jeho exhortách, kázáních určených především univerzitním studentům, v nichž se tento kněz a pedagog vyjadřoval k aktuálním problémům své doby z pozic náboženských a etických. Překlad z originální němčiny se snaží uchovávat ráz svébytného řečnického projevu z první čtvrtiny 19. století, ovšem tak aby byl sdělný pro současného čtenáře.

Toto vydání pěti Závadových básnických sbírek – rané Panychidy (1927), Sirény (1932), Cesty pěšky (1937), Hradní věže (1940) a pozdního Na prahu (1970). Sbírka přináší cenné informace zejména o raných, původních podobách Závadových textů, které posléze procházely pronikavými proměnami pod vlivem okolností literárních i mimoliterárních.

Jakub Arbes dodával svým prózám nejen spád a napětí, ale i jistou tajemnost a intelektuální zápletku. Stal se tak tvůrcem žánru, který sám nazýval „epizoda z románu“, „malý román“ či „filozofická novela“, Jan Neruda pak tento Arbesův útvar nazval „romanetem“. Svazek přináší romaneta Svatý Xaverius, Sivooký démon, Zázračná madona, Ukřižovaná a Newtonův mozek.

Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou - dědičným šílenstvím. Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti.

Třetí svazek básní Josefa Václava Sládka, jímž uzavíráme první novodobé kriticky ověřené souborné vydání Sládkovy poezie v České knižnici, obsahuje pozdní básníkovy sbírky V zimním slunci, Písně smuteční, Za soumraku, Nové selské písně, Lethe a jiné básně. Sládkův životní prožitek zde, po raných intenzivně osobně laděných sbírkách a po vrcholu jeho tvorby v osobitém uchopení tradic lidové poezie, dospívá do moudrého retrospektivního pohledu stárnoucího muže a jeho poezie dosahuje zralých podob elegické reflexivní lyriky.

Tento svazek obsahuje kromě souboru aforismů Psáno do mraků celé samostatné prozaické dílo Josefa Čapka. Vzniká tak pozoruhodný obraz jeho tvůrčího vývoje – od válečného zoufalství, které se projevilo v Leliovi ztotožněním předmětné skutečnosti a chaosu a východiskem ve snové niternosti, přes optiku dětského světa, příběh viny a trestu ve Stínu kapradiny, k rezignaci na principy epické beletrie a k příklonu k reflexivnímu přístupu k existenciální problematice, který nechává nahlédnout i do základů osobnosti velkého malíře.

Tento svazek zachycuje ve srovnání se známými a častěji vydávanými knížkami lidového čtení dosud edičně i badatelsky poněkud opomíjenou část obrozenecké prózy, totiž kultivovanou podobu raněobrozenské zábavné povídky, která byla určena především čtenářům z okruhu vlastenecké inteligence, měšťanstva a vzdělanějších lidových vrstev. Jde o zcela originální texty, které po svém absorbují svět soudobé zábavné prózy evropské a naplňují ho aktuálním domácím obsahem - v žánru historickém, ze současnosti, výchovném a humoristickém.

Václav Bolemír Nebeský je představitelem domácí české literatury první poloviny 19. století, doby předbřeznové; obráží kulturní ovzduší, na jehož pozadí vyrostli po Máchovi především Němcová a Havlíček. Tušíme v něm ještě doznívání biedermeieru, avšak jde o dílo ve své době hluboce vzdělaného člověka, vstřebávajícího osobitě nové kontakty - ideje i projevy národního obrození, atmosféru Rukopisů, literární zjev K. H. Máchy i soudobou evropskou literaturu; jeho zásluhou je bezprostřední inspirativní působení na začínající B. Němcovou.

Druhý svazek poezie Josefa Václava Sládka zahrnuje sbírky z dob, kdy byl na vrcholu životních sil, přináší sbírky Ze života, Sluncem a stínem, Selské písně a České znělky, Jiné písně a České písně. Spojuje je ohledávání tématu venkova a sepjetí člověka s přírodním cyklem a příklon k poetickým formám vlastním lidové slovesnosti, zejména k písni.

Rozhraní je vlastně románem o vzniku románu: vypráví o profesoru obchodní školy, jenž se rozhodl napsat román o slavném herci. Při psaní se jeho vlastní osudy splétají s osudy jeho románového hrdiny tak, že mimoděk přejímá některé jeho povahové rysy a vidí se v něm, jako by byl jeho vlastním obrazem. Pro dílo Václava Řezáče je charakteristický paradox, s nímž není v české literatuře sám: ve třicátých a čtyřicátých letech autor pozoruhodných psychologických románů, jedněch z nejlepších v české literatuře, sledujících působení zla v lidských duších, v padesátých letech autor ideologických tezovitých románů o poválečném osídlování pohraničí.

Soubor povídek z celého povídkového díla Ignáta Herrmanna od sklonku sedmdesátých let 19. století do dvacátých let století dvacátého, motivovaný pořadatelovou oblibou Ignáta Herrmanna a zájmem o jeho povídkářské umění. Vznikl tak osobně pojatý průřez čtenářsky vděčnými povídkami mistra vlídné drobnokresby pražského prostředí, nepostrádající humor, soucítění ani ironii, – pozorovatele světa drobných obyvatel domů a dvorů, od domovníků, přes rodiny řemeslníků a obchodníků s manželkami a dcerami na vdávání, po vdovy, staré mládence a podivíny.