Jan Blahoslav: Čtyři menší spisy

V tomto svazku České knižnice vydáváme čtyři mravoučná a polemická díla předního představitele bratrské reformace, biskupa, básníka, překladatele, jazykovědce a hudebního teoretika Jana Blahoslava, která spojují erudici s múzičností a rétorickým uměním. Texty jsou opatřeny bohatým poznámkovým aparátem a propracovanými vysvětlivkami. Svazek obsahuje polemiky a traktáty: O původu a příčinách Jednoty bratrské (1547), Spis o zraku (1550), Filipika proti misomusům, to jest Corollarium additum anno 1567 d. 15. februarii a Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1571). Součástí svazku je také literárněhistorický komentář, který umožňuje i čtenáři, jenž není podrobně obeznámen s českou literaturou 16. století, lépe porozumět vydávaným dílům. Edici připravil Mirek Čejka, komentář Hana Bočková.

Jakub Deml: Pozdrav Tasova

Jakub Deml je uznáván jako jeden z největších českých spisovatelů. Inspiroval nejen avantgardní poezii, ale také dílo Halasovo a Holanovo a v neposlední řadě obnaženě autobiografickou a deníkovou linii české literatury (Kolář, Hanč, Vaculík). Přítomný svazek představuje dovršení celoživotního úsilí Vladimíra Binara, v současnosti nejvýznamnějšího znalce díla Jakuba Demla. Obsahuje Pozdrav Tasova (1932), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (1913), Mohyla (1926), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936) a editorův komentář.

Karel Jaromír Erben: Kytice – České pohádky

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.

Vítězslav Nezval: Básně III

Třetí svazek uzavírá soubor, jímž Česká knižnice představuje podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, jednoho z mála velkých českých básníků, který se dosud nedočkal kritického vydání. Zahrnuje tvorbu postsurrealistickou a období po roce 1945, kdy se Nezval stal autorem protežovaným komunistickým režimem. I v této době však napsal pozoruhodné básně. Svazek obsahuje: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), které mají formu villonských balad a staly se po svém vydání senzací, sbírku Pět minut za městem (1940), jíž se Nezval vzdaluje surrealismu a přiklání se ke klasikům a lidové písni, Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a sbírku básní Nedokončená (posmrtně) s autobiografickým básnickým pásmem Život básníka.

Karel Václav Rais: Povídky

Karel V. Rais se řadil na přelomu 19. a 20. století k nejčtenějším českým spisovatelům. K jeho oblibě vedly kromě úspěšného psychologického románu Kalibův zločin také povídky z českého venkova, které přinášely nezkreslený obraz života vesnického člověka tak, jak se s ním autor ve své učitelské práci setkával po dlouhou řadu let. Výbor, který uspořádal a k němuž komentář napsal Robert Adam, přináší reprezentativní průřez Raisovou tvorbou, v níž je důraz kladen na prostotu vyprávění a soucitný i kritický pohled na mezilidské vztahy. Idylický obraz venkova, jak byl do té doby čtenářům předkládán, se v jeho povídkách mění. Rais své čtenáře ale nešokuje ani neohromuje; jeho hrdinové – většinou starci a děti – hodnověrně zápasí o své místo v životě. Pořadatel vybral prózy, které dobou neztratily na účinnosti a dokáží oslovit i dnešního čtenáře.