Česká knižnice

Po Čapkovi romanopisci, jehož Česká knižnice prezentovala trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, se Karel Čapek představuje jako dramatik. Právě svými dramaty s utopickými a fantastickými náměty dosáhl Karel Čapek už ve dvacátých letech 20. století evropské proslulosti. Svazek obsahuje tři vrcholná autorova dramata z různých období jeho tvorby: hořkou komedii o mládí a lásce Loupežník (začala vznikat ještě ve společné dílně bratří Čapků před první světovou válkou), proslulou hru o robotech a lidech RUR, podnícenou mimo jiné první světovou válkou a následnou revoluční vlnou, a Bílou nemoc z druhé poloviny třicátých let, z doby, kdy se autor angažoval na obranu demokracie proti autokratickým a fašistickým režimům.

Druhý svazek z díla Viktora Dyka zachycuje v reprezentativním výběru jeho dílo dramatické, hry Zmoudření Dona Quijota a Veliký Mág, a jeho prózy, ranou povídku Stud, povídkový soubor Píseň o vrbě a novelu Krysař, prozaický vrchol Dykova díla. Naše edice usiluje o to, uvést pro současné generace do konkrétnějších historických souvislostí jeho dodnes hraná a vydávaná díla, a tak v celku restaurovat obraz této výrazné, silné i kontroverzní osobnosti českého uměleckého a společenského života.

Pokračujíc v linii vydávání dramatických textů představuje nyní Česká knižnice hry Václava Havla (1936–2011), které tvoří pomyslné vrcholy jeho dramatického díla: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience, Vernisáž (1975), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985).

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury.

Svazek z díla Fráni Šrámka obsahuje čtyři vybraná díla z počátečního a středního období jeho tvorby, tak aby postihla charakteristické rysy jeho umělecké individuality a naznačila, jaký je jeho přínos literárnímu vývoji. Kniha zahrnuje básnickou sbírku Modrý a rudý, ze Šrámkova anarchistického a antimilitaristického období, u Šrámka nepominutelný román Stříbrný vítr, lyrické drama Léto a vitalistickou básnickou sbírku Splav. Komentář podrobně zachycuje okolnosti vzniku těchto děl a zejména hojnou, složitou a mnohdy dramatickou dobovou recepci.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury.