Česká knižnice

Božena Benešová (1873–1936) patřila v mládí k okruhu Růženy Svobodové a F. X. Šaldy, ale její práce nešly ve stopách secesně novoromantických děl Svobodové. Od počátku tíhla k hutnému, věcnému výrazu a promyšlené stavebnosti. Z jejího odkazu přináší Česká knižnice výbor obsahující dvě knihy povídek z prvního období autorčiny tvorby Nedobytá vítězství (1910) a Myšky (1916). Jejich hrdinky, mladé a vnímavé dívky, se v maloměstském prostředí bouří proti pokrytectví a vyrovnávají se s konzervativními dobovými konvencemi. Tato díla doplňuje nejznámější autorčina próza Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936), kde se střetává opravdovost a naivita dětského světa s pragmatickým světem dospělých. První dva soubory povídek edičně připravila a komentovala Zuzana Jürgens, zařazený román připravila a komentovala Marie Havránková.

Svazek obsahuje kompletní Bieblovy básnické knihy Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj a Zrcadlo noci. Svazek tak vyplňuje jednu z velkých mezer ve vydávání moderní české poezie: dosud básně Konstantina Biebla nevyšly v kritickém vydání. Jeho Dílo, vydávané v padesátých letech, bylo poznamenáno autocenzurou a cenzurou. Následovaly jen antologie, připravované na různé ediční úrovni. Přítomný svazek vychází z posledních knižních vydání za autorova života před vznikem zmíněného Díla. V rozsáhlém komentáři srovnává editor svazku Jiří Holý dochované rukopisy, časopisecké a novinové otisky a varianty knižních vydání jednotlivých básní. Výsledkem je první souborná edice jádra básníkova díla a také bohatý materiál pro další literárněvědné bádání.

Tento svazek obsahuje kromě souboru aforismů Psáno do mraků celé samostatné prozaické dílo Josefa Čapka. Vzniká tak pozoruhodný obraz jeho tvůrčího vývoje – od válečného zoufalství, které se projevilo v Leliovi ztotožněním předmětné skutečnosti a chaosu a východiskem ve snové niternosti, přes optiku dětského světa, příběh viny a trestu ve Stínu kapradiny, k rezignaci na principy epické beletrie a k příklonu k reflexivnímu přístupu k existenciální problematice, který nechává nahlédnout i do základů osobnosti velkého malíře.

Proslulá tak zvaná noetická trilogie Karla Čapka patří v vrcholům jeho umění. Zahrnuje trojici původně samostatných próz. Baladický příběh zakarpatského sedláka Hordubala a postupná identifikace neznámého pilota povětroně a sledování mnohosti v „obyčejném životě“ směřují stejným směrem: chtějí nahlédnout skutečnost z různých úhlů, zachytit mnohoznačnost jejího naplnění a nalézt kritéria pro její poznávání. V „trilogii“ jde o vše: o osamělost, erotiku, smrt, pýchu, pokoru, poezii, práci, zbožnost, a jejím hlavním zastřešujícím tématem jsou možnosti uchopení reality našich životů.

Po Čapkovi romanopisci, jehož Česká knižnice prezentovala trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, se Karel Čapek představuje jako dramatik. Právě svými dramaty s utopickými a fantastickými náměty dosáhl Karel Čapek už ve dvacátých letech 20. století evropské proslulosti. Svazek obsahuje tři vrcholná autorova dramata z různých období jeho tvorby: hořkou komedii o mládí a lásce Loupežník (začala vznikat ještě ve společné dílně bratří Čapků před první světovou válkou), proslulou hru o robotech a lidech RUR, podnícenou mimo jiné první světovou válkou a následnou revoluční vlnou, a Bílou nemoc z druhé poloviny třicátých let, z doby, kdy se autor angažoval na obranu demokracie proti autokratickým a fašistickým režimům.

Jan Čep (1902–1974), jehož Šalda nazval „básníkem jitřního zraku“, patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu bylo Čepovo dílo umlčováno. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989.

Jakub Deml je uznáván jako jeden z největších českých spisovatelů. Inspiroval nejen avantgardní poezii, ale také dílo Halasovo a Holanovo a v neposlední řadě obnaženě autobiografickou a deníkovou linii české literatury (Kolář, Hanč, Vaculík). Přítomný svazek představuje dovršení celoživotního úsilí Vladimíra Binara, v současnosti nejvýznamnějšího znalce díla Jakuba Demla. Obsahuje Pozdrav Tasova (1932), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (1913), Mohyla (1926), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936) a editorův komentář.

Bloudění je vrcholné románové dílo Jaroslava Durycha (1886–1962), oslavované i kontroverzní osobnosti české literatury. Jako nesmiřitelně konzervativní katolík byl Durych oponentem liberální demokracie a ve svém díle se často vracel k baroku.

Druhý svazek z díla Viktora Dyka zachycuje v reprezentativním výběru jeho dílo dramatické, hry Zmoudření Dona Quijota a Veliký Mág, a jeho prózy, ranou povídku Stud, povídkový soubor Píseň o vrbě a novelu Krysař, prozaický vrchol Dykova díla. Naše edice usiluje o to, uvést pro současné generace do konkrétnějších historických souvislostí jeho dodnes hraná a vydávaná díla, a tak v celku restaurovat obraz této výrazné, silné i kontroverzní osobnosti českého uměleckého a společenského života.

Hlavní hrdina románu z roku 1976 Jan Chrysostom Kepka má na počátku normalizace již pošestnácté vyplnit životopisný dotazník při svém marném usilování o zaměstnání. Vyplnění tohoto dotazníku se stává v každé rubrice (původ, minulost, názory atd.) hrdinovi východiskem pro zevrubnou rekapitulaci vlastního života, pro vzpomínky na mládí, narození, a ve zpětné perspektivě i pro zachycení rodové paměti. Reportážně pojatá historie se zde mísí s kuriozitami a magickým zachycením skutečnosti v dramaticky se proměňující perspektivě.

Editorsky vytvořený soubor povídek nejvýznamnějšího českého humoristického autora, který zachycuje v „laboratorní“ podobě typ a podstatu Haškova humoru. Soubor se orientuje na literárně zralé beletristické texty, tedy na „to nejlepší“. Chronologické uspořádání jednotlivých povídek pak dává tušit dobové inspirační zdroje.

Pokračujíc v linii vydávání dramatických textů představuje nyní Česká knižnice hry Václava Havla (1936–2011), které tvoří pomyslné vrcholy jeho dramatického díla: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience, Vernisáž (1975), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985).