Julius Zeyer: Jan Maria Plojhar

Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví, zachycuje mnoho z životního pocitu Julia Zeyera na počátku devadesátých let 19. století. Komentář se věnuje nejen textové historii Zeyerova románu, ale také systematicky odhaluje, že zvláštní snové okouzlení cizími látkami s hluboce procítěným vlastenectvím má své kořeny ve vlastním Zeyerově životopisu a v soudobé kulturní atmosféře.

Julius Zeyer: Pohádkové drama

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury.

Julius Zeyer: Vyšehrad – Troje paměti Víta Choráze

Julius Zeyer (1841–1901) patří k nejvýraznějším autorům lumírovské generace. Z jeho rozsáhlé tvorby, vycházející z novoromantismu a směřující k modernismu, vydala dosud Česká knižnice román Jan Maria Plojhar. Z autorovy veršované epiky nyní představujeme dvě díla, zastupující počátky i závěr básníkovy tvorby a zároveň polohu výpravně epickou i intimní. Vyšehrad (poprvé 1880, naše edice vychází z druhého vydání 1886) tvoří cyklus pěti básní: Libuše, Zelený vítěz, Vlasta, Ctirad a Lumír. Zeyer se v nich zahleděl do dávné české minulosti, inspirován pohanskými, římskými a keltskými mýty. Troje paměti Víta Choráze autor dokončil roku 1899, krátce před svou smrtí. V díle obsahujícím řadu autobiografických motivů je v konfliktu mezi láskou k ženě a k Bohu skryta jeho umělecká konfese. Svazek edičně připravila a komentář napsala Tereza Riedlbauchová.

Vilém Závada: Básně

Toto vydání pěti Závadových básnických sbírek – rané Panychidy (1927), Sirény (1932), Cesty pěšky (1937), Hradní věže (1940) a pozdního Na prahu (1970). Sbírka přináší cenné informace zejména o raných, původních podobách Závadových textů, které posléze procházely pronikavými proměnami pod vlivem okolností literárních i mimoliterárních.

Jan Zahradníček: Knihy básní

Tento svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy – tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible.

Zikmund Winter: Povídky

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo a Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

Jiří Weil: Život s hvězdou – Na střeše je Mendelssohn – Žalozpěv za 77 297 obětí

Souborné vydání tří samostatných próz Jiřího Weila charakterizuje jeho dobově těžko zařaditelný, prožitkově složitý, střihový, výrazně pointovaný styl, umožňující zachytit celou skutečnost až do paradoxních poloh, i hlavní téma jeho díla: osudy českých Židů za protektorátu. V době svého vydání prošlo Weilovo dílo dramatickou kritikou i textovou cenzurou. Popis tohoto Weilova „případu“ v komentáři pomáhá pochopit historické souvislosti provozu českého literárního života v padesátých a šedesátých letech.

Jaroslav Vrchlický: Epické básně

Básnická tvorba Jaroslava Vrchlického (1853–1912) představuje úhelný kámen české literatury 19. století. Ve svých počátcích pomáhala překonávat předsudky tradiční, do sebe zahleděné vlastenecké poezie, s nástupem nových generací se však sama poněkud nespravedlivě stala symbolem ustrnulého a zmrtvělého parnasismu.

Jaroslav Vrchlický: Intimní lyrika

V tomto svazku vydáváme tři Vrchlického lyrické sbírky Rok na jihu, Hořká jádra a Okna v bouři. Oproti předchozímu obvyklému vydávání Vrchlického, orientujícímu se na pořizování výborů, zachováváme celky sbírek a zabýváme se jejich textovou kritikou. Tento postup umožnil vhlédnout hluboko do procesu Vrchlického tvorby – od mnohdy intuitivního nápadu k čistopisné realizaci autorově a posléze knižnímu vydání, absorbujícímu již dobovou pravopisnou normu i zásahy prvních recipientů – a zachytit genezi textu velkého, nadaného básníka.

Vladislav Vančura: Amazonský proud – Pekař Jan Marhoul – Pole orná a válečná – Poslední soud

Tento svazek České knižnice je prvním významným vstupem do díla Vladislava Vančury. Obsahuje jeho raná díla z dvacátých let – povídkový soubor Amazonský proud a dále jeho první romány. Tento soubor povídek byl autorovým debutem, jeho romány absorbují prvky soudobých avantgardních literárních směrů, zejména poetismu, expresionismu a dalších, a v nichž se již výrazně projevuje Vančurův mimořádný tvůrčí typ. Komentář svazku zařazuje tato díla do širších souvislostí soudobého literárního vývoje a zachycuje rázný nástup a první recepce velkého autora.

Vladislav Vančura: Poetistická próza

Tento tematický svazek je věnován specifickému jevu v české literatuře dvacátých let 20. století – poetistické próze. Ta byla založená na originálním vidění světa, na stylových postupech odlišných od tradiční epické dějovosti a iluzivní realističnosti a směřovala k poetickému uchopení skutečnosti. Antologie obsahuje tato díla: Vladislav Vančura: Dlouhý, Široký a BystrozrakýRozmarné léto; Karel Konrád: Robinsonáda, Rinaldino, Dinah; a Jaroslav Jan Paulík: Arizona.

Výsledky 1 - 12 z 101