Poetistická próza

Tento tematický svazek je věnován specifickému jevu v české literatuře dvacátých let 20. století – poetistické próze. Ta byla založená na originálním vidění světa, na stylových postupech odlišných od tradiční epické dějovosti a iluzivní realističnosti a směřovala k poetickému uchopení skutečnosti. Antologie obsahuje tato díla: Vladislav Vančura: Dlouhý, Široký a BystrozrakýRozmarné léto; Karel Konrád: Robinsonáda, Rinaldino, Dinah; a Jaroslav Jan Paulík: Arizona.

Karel Čapek: Hordubal – Povětroň – Obyčejný život

Proslulá tak zvaná noetická trilogie Karla Čapka patří v vrcholům jeho umění. Zahrnuje trojici původně samostatných próz. Baladický příběh zakarpatského sedláka Hordubala a postupná identifikace neznámého pilota povětroně a sledování mnohosti v „obyčejném životě“ směřují stejným směrem: chtějí nahlédnout skutečnost z různých úhlů, zachytit mnohoznačnost jejího naplnění a nalézt kritéria pro její poznávání. V „trilogii“ jde o vše: o osamělost, erotiku, smrt, pýchu, pokoru, poezii, práci, zbožnost, a jejím hlavním zastřešujícím tématem jsou možnosti uchopení reality našich životů.

F. X. Šalda: Boje o zítřek

Boje o zítřek, svou první knihu, vydal literární kritik F. X. Šalda v roce 1905 s podtitulem Meditace a rapsodie 1898–1904. Zahrnul do ní čtrnáct esejů, asi pětinu svého dosavadního díla, koncipovaných ovšem již s perspektivou knižního celku. „Vydám ... brzy asi nákladem Volných směrů menší vybranou knihu svých esejí a článků, která by vyhovovala mému srdci. Beze všeho kritického a dialektického aparátu, Jen svoje nejvnitřnější prožití a poznání z umění. Jen vnitřní zkušenosti, jen esenci: jakési meditace v próze.“

Vladislav Vančura: Amazonský proud – Pekař Jan Marhoul – Pole orná a válečná – Poslední soud

Tento svazek České knižnice je prvním významným vstupem do díla Vladislava Vančury. Obsahuje jeho raná díla z dvacátých let – povídkový soubor Amazonský proud a dále jeho první romány. Tento soubor povídek byl autorovým debutem, jeho romány absorbují prvky soudobých avantgardních literárních směrů, zejména poetismu, expresionismu a dalších, a v nichž se již výrazně projevuje Vančurův mimořádný tvůrčí typ. Komentář svazku zařazuje tato díla do širších souvislostí soudobého literárního vývoje a zachycuje rázný nástup a první recepce velkého autora.

Jan Zahradníček: Knihy básní

Tento svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy – tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible.

Josef Škvorecký: Zbabělci

Román Zbabělci, líčící osudy členů studentské džezové kapely v posledních dnech války v květnu 1945 na českém maloměstě, vyšel až deset let po svém vzniku v roce 1958 a provázela ho ostrá kritika z politických kruhů, takže do druhého vydání musel být přepracován. Naše edice se vrací k původnímu znění a komentář zachycuje všechny diference přepracované verze. Podařilo se tak zachytit v dokumentární podobě intimní dějiny textu i doby, v níž vznikal, a my se stáváme svědky dramatického zápasu nejen o tvůrčí svobodu, ale i o elementární lidskou čest.

Karel Jaromír Erben: Kytice – České pohádky

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.

Josef Kainar: Básně

Svazek obsahuje čtyři básnické sbírky Josefa Kainara, v nichž dosáhl svého tvůrčího vrcholu a ovlivnil jimi vývoj české poezie.

Zikmund Winter: Povídky

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo a Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

Karel Václav Rais: Povídky

Karel V. Rais se řadil na přelomu 19. a 20. století k nejčtenějším českým spisovatelům. K jeho oblibě vedly kromě úspěšného psychologického románu Kalibův zločin také povídky z českého venkova, které přinášely nezkreslený obraz života vesnického člověka tak, jak se s ním autor ve své učitelské práci setkával po dlouhou řadu let. Výbor, který uspořádal a k němuž komentář napsal Robert Adam, přináší reprezentativní průřez Raisovou tvorbou, v níž je důraz kladen na prostotu vyprávění a soucitný i kritický pohled na mezilidské vztahy. Idylický obraz venkova, jak byl do té doby čtenářům předkládán, se v jeho povídkách mění. Rais své čtenáře ale nešokuje ani neohromuje; jeho hrdinové – většinou starci a děti – hodnověrně zápasí o své místo v životě. Pořadatel vybral prózy, které dobou neztratily na účinnosti a dokáží oslovit i dnešního čtenáře.

Marie Majerová: Přehrada

Marie Majerová (1882–1967) je známá jako prozaička ženských osudů a autorka příběhů se sociální tematikou Siréna a Havířská balada. Vrcholem jejího díla je však román Přehrada, který vysoce ocenil už F. X. Šalda. Spisovatelka se v něm inspirovala novými narativními postupy a zvláště knihami Johna Dos Passose; zachytila moderní velkoměsto s pestrou směsicí obyvatel, prostorů a tvarů, s kontrasty všední bídy, vymožeností civilizace a exotičnosti. V devětatřiceti krátkých kapitolách, vždy z jiného prostředí, líčí revoluci odehrávající se v průběhu čtyřiadvaceti hodin v Praze budoucnosti. V avantgardním duchu to není jen mocenský převrat, ale také hra. Současná edice se vrací k prvnímu vydání z roku 1932, a odstraňuje tak poválečné autocenzurní zásahy, které Majerová ve svém díle provedla. Ediční příprava Jiří Holý, komentář Marie Mravcová.

Strana 1 z 8