Česká knižnice

Román, který patří na samý vrchol české historické prózy. Autor s hlubokým kulturním zázemím v rodinách Mařáků a Schulzů, s literárním vzorem v dílech Durychových vytvořil na počátku 2. světové války tento slavný životopis Michelangela Buonarrotiho. Na pozadí rozsáhlé fresky renesančního života v Itálii a jejího dramatického politického dění zachytil svrchovaný tvůrčí i lidský zápas o svobodu a důstojnost. Jeho interpretaci nebylo možno pokrýt jedinou odborností: bylo k ní třeba historika, literárního historika i uměnovědce.

Tento svazek zachycuje dva významné soubory povídek Josefa Karla Šlejhara, charakteristického, výrazného českého prozaika ideově zakotveného v generaci devadesátých let 19. století, signatáře provolání České moderny, realisty progresivního ražení naturalistického. Jeho pohled, v němž základním principem společnosti i přírody je zlo, obnažuje lidskou psychiku do poloh podvědomých a pudových, a na druhé straně až mystických. Tento autorův nelehko probojovaný výraz představujeme v procesu jeho vzniku zachycením textových variant.

Jiráskovy Staré pověsti české byly původně určeny jako četba pro děti a autor byl v prvním, sešitovém vydání uveden položkou „Vypravuje Alois Jirásek“. Od doby svého vzniku v r. 1894 toto všeobecně důvěrně známé dílo zprostředkovávalo celým generacím národní mýtus a žilo spíše autonomním životem historických pověstí. Komentář naší edice si klade otázku po literární genezi tohoto textu – po inspiraci, pramenech, metodě, zařazení v uměleckém vývoji velkého romanopisce – a zachycuje i průběh a proměny jeho výjimečné recepce.

Souborné vydání díla prozaika Karla Michala vzniklo se záměrem pokusit se edičně a interpretačně uchopit předčasně uzavřené dílo autora, jehož generace dodnes tvoří literární současnost. Tradičně bývalo zvykem po smrti výrazných osobností pořídit nejprve zevrubný životopis, který tvořil zpravidla podklad pro pozdější, odstupem objektivizovanou interpretaci. Naše edice obsahuje vedle vydaných děl i všechny dostupné texty z pozůstalosti a komentář je zaměřen na všestranné zachycení Michalovy biografie. Zbývá interpretovat.

T. Nováková klene oblouk od raného přátelství s K. Světlou, přes kontakty s R. Svobodovou k dopisování s B. Benešovou – od vídeňského rodiště, přes intelektuální společnost v Litomyšli k útočišti ve východočeské Proseči – autorka velkých románů stejně jako krystalických povídek, v nichž se setkávají všechny tyto nevšední vlivy. Její Úlomky žuly vznikaly postupně a autorka se k nim stále vracela, k svým ženským hrdinkám s hlubokým vnitřním životem v determinovaném prostředí, které jsou permanentně ověřovaným tématem jejího díla.

Zájem autorů naší literatury o tehdejší nejvýchodnější část Československa, Podkarpatskou Rus, vrcholil ve třicátých letech 20. století. Panenská příroda a složité etnické poměry místního obyvatelstva, věrného nejrůznějším tradicím patriarchálního světa, poutaly zájem etnografický, osvětový i umělecký. Olbrachtovy práce tvoří umělecký vrchol zpracování těchto témat. V románu Nikola Šuhaj loupežník zachytil Ivan Olbracht baladicky pojatého lidového hrdinu srostlého s horami Podkarpatska, ve sbírce tří povídek Golet v údolí pak vykreslil osudovou i poetickou atmosféru Podkarpatska, jež se otiskuje do osudů svého židovského obyvatelstva. 

Tento svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy – tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible.

Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví, zachycuje mnoho z životního pocitu Julia Zeyera na počátku devadesátých let 19. století. Komentář se věnuje nejen textové historii Zeyerova románu, ale také systematicky odhaluje, že zvláštní snové okouzlení cizími látkami s hluboce procítěným vlastenectvím má své kořeny ve vlastním Zeyerově životopisu a v soudobé kulturní atmosféře.

Mimořádný ediční čin České knižnice, týkající se literatury 17. století: Jezuitský kněz Jan Kořínek vydal v roce 1675 dílo-paměti, v němž zachytil Kutnou Horu nikoli ve své vlastní, ale v historické paměti do roku 1614. Jde o univerzální, mnohovrstevné, dílo s výraznými uměleckými ambicemi, popisující v širokém záběru duchovní i materiální život v slavném hornickém městě. Toto barokní dílo podrobili současní editoři všestranné analýze a vytvořili specifický model přístupu k časově odlehlému dílu při jeho zprostředkování současnému čtenáři.

Boje o zítřek, svou první knihu, vydal literární kritik F. X. Šalda v roce 1905 s podtitulem Meditace a rapsodie 1898–1904. Zahrnul do ní čtrnáct esejů, asi pětinu svého dosavadního díla, koncipovaných ovšem již s perspektivou knižního celku. „Vydám ... brzy asi nákladem Volných směrů menší vybranou knihu svých esejí a článků, která by vyhovovala mému srdci. Beze všeho kritického a dialektického aparátu, Jen svoje nejvnitřnější prožití a poznání z umění. Jen vnitřní zkušenosti, jen esenci: jakési meditace v próze.“

Svazek z díla Fráni Šrámka obsahuje čtyři vybraná díla z počátečního a středního období jeho tvorby, tak aby postihla charakteristické rysy jeho umělecké individuality a naznačila, jaký je jeho přínos literárnímu vývoji. Kniha zahrnuje básnickou sbírku Modrý a rudý, ze Šrámkova anarchistického a antimilitaristického období, u Šrámka nepominutelný román Stříbrný vítr, lyrické drama Léto a vitalistickou básnickou sbírku Splav. Komentář podrobně zachycuje okolnosti vzniku těchto děl a zejména hojnou, složitou a mnohdy dramatickou dobovou recepci.

Tři příběhy s původně vznešenými ženskými hrdinkami, tradiční evropské středověké epické látky, které se pro svou širokou oblíbenost staly literárním základem pro pozdější lidová převyprávění a tzv. knížky lidového čtení. V nich je pak vedle původní literární látky zachycen představový okruh, zájmy, tužby i kulturní úroveň lidových šiřitelů. Potřeba knížek lidového čtení vykrystalizovala v českém prostředí od poloviny 17. do konce 18. století a jsou autentickým dokladem životního a kulturního obzoru českého lidového čtenáře. Knížky lidového čtení představovaly po více než dvě století neodmyslitelnou součást české slovesné kultury jako nenáročná četba širokých vrstev měst i venkova.