Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce

Česká knižnice uvádí reedici jednoho z nejslavnějších děl české literatury Labyrint světa a ráj srdce. Komenského alegorické zobrazení marnivosti, ale i nebezpečí, nástrah, lstivosti a falše, nakonec však marnosti všeho počínání v obzorech veškerého jen světského světa, které vzniklo v roce 1623, je stále živé a aktuální. Samo částečně inspirováno triptychem Hieronyma Bosche Rajská zahrada podnítilo řadu nejen literárních ohlasů, ale i výtvarných reminiscencí přes Piranesiho či Maxe Ernsta až po Vladimíra Fuku. Naše edice vychází z posledního vydání za autorova života (Amsterodam 1663). Redakčně ji připravili Jaroslav Kolár a Markéta Selucká. Původní komentář Jaroslava Kolára aktualizoval přední komeniolog Tomáš Havelka. Kniha také obsahuje vysvětlivky k textu a překlady dnes již neznámých či zapomenutých výrazů starší češtiny.

Karel Čapek: Tři hry

Po Čapkovi romanopisci, jehož Česká knižnice prezentovala trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, se Karel Čapek představuje jako dramatik. Právě svými dramaty s utopickými a fantastickými náměty dosáhl Karel Čapek už ve dvacátých letech 20. století evropské proslulosti. Svazek obsahuje tři vrcholná autorova dramata z různých období jeho tvorby: hořkou komedii o mládí a lásce Loupežník (začala vznikat ještě ve společné dílně bratří Čapků před první světovou válkou), proslulou hru o robotech a lidech RUR, podnícenou mimo jiné první světovou válkou a následnou revoluční vlnou, a Bílou nemoc z druhé poloviny třicátých let, z doby, kdy se autor angažoval na obranu demokracie proti autokratickým a fašistickým režimům.

Jan Blahoslav: Čtyři menší spisy

V tomto svazku České knižnice vydáváme čtyři mravoučná a polemická díla předního představitele bratrské reformace, biskupa, básníka, překladatele, jazykovědce a hudebního teoretika Jana Blahoslava, která spojují erudici s múzičností a rétorickým uměním. Texty jsou opatřeny bohatým poznámkovým aparátem a propracovanými vysvětlivkami. Svazek obsahuje polemiky a traktáty: O původu a příčinách Jednoty bratrské (1547), Spis o zraku (1550), Filipika proti misomusům, to jest Corollarium additum anno 1567 d. 15. februarii a Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1571). Součástí svazku je také literárněhistorický komentář, který umožňuje i čtenáři, jenž není podrobně obeznámen s českou literaturou 16. století, lépe porozumět vydávaným dílům. Edici připravil Mirek Čejka, komentář Hana Bočková.

Vítězslav Nezval: Básně III

Třetí svazek uzavírá soubor, jímž Česká knižnice představuje podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, jednoho z mála velkých českých básníků, který se dosud nedočkal kritického vydání. Zahrnuje tvorbu postsurrealistickou a období po roce 1945, kdy se Nezval stal autorem protežovaným komunistickým režimem. I v této době však napsal pozoruhodné básně. Svazek obsahuje: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), které mají formu villonských balad a staly se po svém vydání senzací, sbírku Pět minut za městem (1940), jíž se Nezval vzdaluje surrealismu a přiklání se ke klasikům a lidové písni, Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a sbírku básní Nedokončená (posmrtně) s autobiografickým básnickým pásmem Život básníka.

Karel Jaromír Erben: Kytice – České pohádky

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.

Karel Václav Rais: Povídky

Karel V. Rais se řadil na přelomu 19. a 20. století k nejčtenějším českým spisovatelům. K jeho oblibě vedly kromě úspěšného psychologického románu Kalibův zločin také povídky z českého venkova, které přinášely nezkreslený obraz života vesnického člověka tak, jak se s ním autor ve své učitelské práci setkával po dlouhou řadu let. Výbor, který uspořádal a k němuž komentář napsal Robert Adam, přináší reprezentativní průřez Raisovou tvorbou, v níž je důraz kladen na prostotu vyprávění a soucitný i kritický pohled na mezilidské vztahy. Idylický obraz venkova, jak byl do té doby čtenářům předkládán, se v jeho povídkách mění. Rais své čtenáře ale nešokuje ani neohromuje; jeho hrdinové – většinou starci a děti – hodnověrně zápasí o své místo v životě. Pořadatel vybral prózy, které dobou neztratily na účinnosti a dokáží oslovit i dnešního čtenáře.

Jakub Deml: Pozdrav Tasova

Jakub Deml je uznáván jako jeden z největších českých spisovatelů. Inspiroval nejen avantgardní poezii, ale také dílo Halasovo a Holanovo a v neposlední řadě obnaženě autobiografickou a deníkovou linii české literatury (Kolář, Hanč, Vaculík). Přítomný svazek představuje dovršení celoživotního úsilí Vladimíra Binara, v současnosti nejvýznamnějšího znalce díla Jakuba Demla. Obsahuje Pozdrav Tasova (1932), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (1913), Mohyla (1926), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936) a editorův komentář.

Josef Svatopluk Machar: Confiteor... – Zde by měly kvést růže...

Básnické dílo Josefa Svatopluka Machara (1864–1942), iniciátora a hlavního tvůrce manifestu České moderny, stojí u základů moderní české poezie. Věcná reálnost, provokující ironie a zdůrazněný individualismus jeho veršů popřely ideály ruchovsko-lumírovské generace a ustavily novou básnickou poetiku. Česká knižnice v tomto svazku přináší Macharovu prvotinu Confiteor... (1887), která svého času způsobila skandál, jeden z nejbouřlivějších v dějinách české literatury (autor byl označen za nemorálního cynika a nihilistu), a soubor veršovaných příběhů Zde by měly kvést růže... (1894), portréty žen, jež se stávají obětí pokrytectví a konvenční morálky. Machar se v této sbírce z dnešního hlediska jeví jako předchůdce genderové kritiky měšťácké společnosti. Svazek edičně připravil a komentoval znalec autorova díla Bohumil Svozil.

Vítězslav Nezval: Básně II

Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900–1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát.

Jan Neruda: Arabesky – Povídky malostranské

V tomto svazku Česká knižnice nabízí dva už dávno klasické povídkové soubory Jana Nerudy (1834–1891). Jestliže v raných Arabeskách (1864) jsou v popředí psychologické a sociální portréty postav vyděděnců, jimiž maloměstská společnost opovrhuje, zobrazených s pochopením a soucitem, v pozdějších Povídkách malostranských (1878) se střídají polohy komické, idylické a tragické a autor ke čtenáři promlouvá jako zapisovatel a ironický nebo satirický komentátor osudů obyvatel této pražské čtvrti, proslavené také díky jeho přesvědčivému vypravěčskému mistrovství.

Marie Pujmanová: Pod křídly – Pacientka doktora Hegla – Předtucha

Marie Pujmanová (1893–1958) pocházela z kultivované pražské rodiny. Jako prozaička vynikala uměním jemné psychologické analýzy. Od druhé poloviny třicátých let 20. století se hlásila k socialistickému realismu. Za živější a umělecky zdařilejší než její sociální romány však považujeme díla, v nichž se soustředila k nitru svých hrdinů, zejména dětí a dospívajících. K nim patří prvotina Pod křídly (1917, několikrát přepracováno), inspirovaná harmonickým prostředím babiččina patriarchálního domu, román Pacientka doktora Hegla (1931, 1940), v němž využila a přehodnotila některé motivy dívčí četby, a novela Předtucha (1942), líčící první milostné probuzení a zrání. Edice Emila a Marie Lukešových vychází ze čtvrtého vydání knihy Pod křídly z roku 1947 a z prvního znění Pacientky doktora Hegla, nepoznamenaných autocenzurou.

Středověké legendy o českých světcích

Svazek Středověké legendy o českých světcích se vrací do raného a vrcholného středověku k počátkům vzdělanosti a písemnictví v našich zemích. Přináší legendy o věrozvěstech Konstantinu a Metoději, nejstarší české světici Ludmile, českých patronech Václavovi, Vojtěchovi a Prokopovi a nedávno kanonizované Anežce Přemyslovně. Tyto osobnosti, jak je v legendárním podání zachytili jejich současníci i další generace, po staletí významně formovaly českou křesťanskou tradici a představy o počátcích a osobitosti našich dějin. Staly se trvalou součástí národní kultury i historického vědomí a inspirací mnoha uměleckých děl. Původně staroslověnské a latinské texty z devátého až čtrnáctého století otiskujeme v novočeských překladech. Knihu edičně připravili a komentář napsali Jaroslav Kolár a Markéta Selucká.

Výsledky 25 - 36 z 100