Česká knižnice

Souborné vydání tří samostatných próz Jiřího Weila charakterizuje jeho dobově těžko zařaditelný, prožitkově složitý, střihový, výrazně pointovaný styl, umožňující zachytit celou skutečnost až do paradoxních poloh, i hlavní téma jeho díla: osudy českých Židů za protektorátu. V době svého vydání prošlo Weilovo dílo dramatickou kritikou i textovou cenzurou. Popis tohoto Weilova „případu“ v komentáři pomáhá pochopit historické souvislosti provozu českého literárního života v padesátých a šedesátých letech.

Impulzem tohoto románu i celého Klostermannova díla nebyla v první řadě touha po individuálním uměleckém sebevyjádření, ale vědomá snaha zachytit genia loci určitého životního i přírodního prostředí - staré Šumavy.
Komentář naší edice zachycuje, jaký byl věcný základ Klostermannovy prózy a jak jsou jeho umělecké postupy podřízeny věcnému zachycení historicky rychle mizejícího živlu, v němž má své místo fantazie, pohádka, lidská vytrvalost, statečnost, zločin, tvrdá dřina, drsná příroda i její nevýslovná, obětí hodná krása.

Román Zbabělci, líčící osudy členů studentské džezové kapely v posledních dnech války v květnu 1945 na českém maloměstě, vyšel až deset let po svém vzniku v roce 1958 a provázela ho ostrá kritika z politických kruhů, takže do druhého vydání musel být přepracován. Naše edice se vrací k původnímu znění a komentář zachycuje všechny diference přepracované verze. Podařilo se tak zachytit v dokumentární podobě intimní dějiny textu i doby, v níž vznikal, a my se stáváme svědky dramatického zápasu nejen o tvůrčí svobodu, ale i o elementární lidskou čest.

Svazek připomíná dílo M. Z. Poláka z desátých a dvacátých let 19. století. V rámci obrozenské literatury představuje popisná báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury. Průbojná skladba dnešního čtenáře zaujme především svým jazykovým novátorstvím a odvahou experimentovat. Cestopisná próza Cesta do Itálie je inspirovaná cestou, již Polák absolvoval jako pobočník rakouského podmaršálka Františka Kollera. Ve svém žánru představuje první velké dílo obrozenské prózy.

Julius Zeyer (1841–1901) patří k nejvýraznějším autorům lumírovské generace. Z jeho rozsáhlé tvorby, vycházející z novoromantismu a směřující k modernismu, vydala dosud Česká knižnice román Jan Maria Plojhar. Z autorovy veršované epiky nyní představujeme dvě díla, zastupující počátky i závěr básníkovy tvorby a zároveň polohu výpravně epickou i intimní. Vyšehrad (poprvé 1880, naše edice vychází z druhého vydání 1886) tvoří cyklus pěti básní: Libuše, Zelený vítěz, Vlasta, Ctirad a Lumír. Zeyer se v nich zahleděl do dávné české minulosti, inspirován pohanskými, římskými a keltskými mýty. Troje paměti Víta Choráze autor dokončil roku 1899, krátce před svou smrtí. V díle obsahujícím řadu autobiografických motivů je v konfliktu mezi láskou k ženě a k Bohu skryta jeho umělecká konfese. Svazek edičně připravila a komentář napsala Tereza Riedlbauchová.

Z díla klasika poezie i drobnější prózy Svatopluka Čecha (1846–1908) přináší Česká knižnice jako první svazek humoristicko-satirické „broučkiády“. Obsahuje všechny prózy spojené s postavou pražského měšťana Matěje Broučka, jež společně nebyly vydány již několik desetiletí: dvě verze Pravého výletu pana Broučka do Měsíce (časopisecky 1886, knižně 1887), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do patnáctého století (1889) a M. Brouček na výstavě (1892).

Cyklus čtyřiačtyřiceti drobných povídek, monologů, scének, epistolárních vyprávění, reportážních črt a esejů Večery na slamníku, které Jaromír John (1882–1952) publikoval v období první světové války, vychází poprvé souborně v kriticky ověřeném vydání. Na rozdíl od jiných literárních děl, rovněž bezprostředně reagujících na válečné roky, nejsou Večery na slamníku jejich patetickou obžalobou. 

T. Nováková klene oblouk od raného přátelství s K. Světlou, přes kontakty s R. Svobodovou k dopisování s B. Benešovou – od vídeňského rodiště, přes intelektuální společnost v Litomyšli k útočišti ve východočeské Proseči – autorka velkých románů stejně jako krystalických povídek, v nichž se setkávají všechny tyto nevšední vlivy. Její Úlomky žuly vznikaly postupně a autorka se k nim stále vracela, k svým ženským hrdinkám s hlubokým vnitřním životem v determinovaném prostředí, které jsou permanentně ověřovaným tématem jejího díla.

Edice jednoho z nejslavnějších děl české literatury Labyrint světa a ráj srdce. Komenského alegorické zobrazení marnivosti, ale i nebezpečí, nástrah, lstivosti a falše, nakonec však marnosti všeho počínání v obzorech veškerého jen světského světa, které vzniklo v roce 1623, je stále živé a aktuální. Samo částečně inspirováno triptychem Hieronyma Bosche Rajská zahrada podnítilo řadu nejen literárních ohlasů, ale i výtvarných reminiscencí přes Piranesiho či Maxe Ernsta až po Vladimíra Fuku.

Po Čapkovi romanopisci, jehož Česká knižnice prezentovala trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, se Karel Čapek představuje jako dramatik. Právě svými dramaty s utopickými a fantastickými náměty dosáhl Karel Čapek už ve dvacátých letech 20. století evropské proslulosti. Svazek obsahuje tři vrcholná autorova dramata z různých období jeho tvorby: hořkou komedii o mládí a lásce Loupežník (začala vznikat ještě ve společné dílně bratří Čapků před první světovou válkou), proslulou hru o robotech a lidech RUR, podnícenou mimo jiné první světovou válkou a následnou revoluční vlnou, a Bílou nemoc z druhé poloviny třicátých let, z doby, kdy se autor angažoval na obranu demokracie proti autokratickým a fašistickým režimům.

Jiráskovy Staré pověsti české byly původně určeny jako četba pro děti a autor byl v prvním, sešitovém vydání uveden položkou „Vypravuje Alois Jirásek“. Od doby svého vzniku v r. 1894 toto všeobecně důvěrně známé dílo zprostředkovávalo celým generacím národní mýtus a žilo spíše autonomním životem historických pověstí. Komentář naší edice si klade otázku po literární genezi tohoto textu – po inspiraci, pramenech, metodě, zařazení v uměleckém vývoji velkého romanopisce – a zachycuje i průběh a proměny jeho výjimečné recepce.

Mimořádný ediční čin České knižnice, týkající se literatury 17. století: Jezuitský kněz Jan Kořínek vydal v roce 1675 dílo-paměti, v němž zachytil Kutnou Horu nikoli ve své vlastní, ale v historické paměti do roku 1614. Jde o univerzální, mnohovrstevné, dílo s výraznými uměleckými ambicemi, popisující v širokém záběru duchovní i materiální život v slavném hornickém městě. Toto barokní dílo podrobili současní editoři všestranné analýze a vytvořili specifický model přístupu k časově odlehlému dílu při jeho zprostředkování současnému čtenáři.