Jakub Arbes

(1840–1914)
Prozaik a novinář, tvůrce specifického prozaického útvaru – romaneta.

Většinu života prožil na pražském Smíchově. Arbesův život provázel zájem o veřejné dění a sociální otázky. živil se jako novinář, coby odpovědný redaktor Národních listů byl perzekvován a za obsah listu vězněn v České Lípě, výpověď z téhož listu na konci roku 1877 jej uvrhla do velkých existenčních nesnází, poté se živil jako žurnalista a spisovatel na volné noze. V Arbesově prozaickém díle se mísily jeho zájmy o fantaskno a hrůznou atmosféru s realistickou tendencí. Střet iracionality a racionality leží i v jádru jeho žánrové inovace v podobě romanet.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

Božena Benešová

(1873–1936)

Básnířka, prozaička a publicistka, narozena v Novém Jičíně, spolupracovala s periodiky, které řídili Růžena Svobodová a F. X. Šalda.


Debutovala knihou Verše věrné i proradné v roce 1909, vydala několik souborů povídek (např. Nedobytná vítězstvíMyškyKruté mládí), na přelomu dvacátých a třicátých let koncipovala románovou trilogii z období války ÚderPodzemní plameny Tragická duha. Zemřela v Praze.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

Konstantin Biebl

 (1898–1951)

Básník, jeden z nejdůležitějších představitelů básnické avantgardy generace dvacátých let.


V Bieblově díle se postupně projevil zájem o válečná a sociální témata, později je ovlivnil poetismus a surrealismus, po druhé světové válce psal i politicky exponované verše. Bieblovu poezii provázejí po celou dobu citová zaujatost, zdůvěrňující gesto a senzualita. Za svůj život podnikl několik zahraničních cest, opakovaně se vracel do Dalmácie, zálibě v exotice dal průchod během své cesty v letech 1926–1927 na Cejlon, Sumatru a Jávu (básnicky tuto cestu vytěžil ve sbírce S lodí jež dováží čaj a kávu). Závěr básníkova života byl poznamenán bolestivým zánětlivým onemocnění slinivky, které jej spolu s dědičnými sklony k depresi a s rozčarováním z vývoje v kulturním životě dovedly k sebevraždě.

heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945

Jan Blahoslav

(1523–1571)
Všestranná kulturní osobnost, biskup jednoty bratrské.
Jan Blahoslav byl od mládí spjat s jednotou bratrskou, své humanitní vzdělání i své široce založené kulturní snažení dával ve prospěch své církevní obce. Jednotu bratrskou hájil svými obrannými spisy, svou polemikou s odpůrci vyššího vzdělání rozhodl dlouhotrvající spor ve své církvi. Dlouholeté lingvistické zájmy uplatnil při novém překladu Nového zákona do češtiny i při dalších redakčních a autorských pracích na knižní produkci jednoty, teoreticky pak i při práci na české gramatice, již zamýšlel jako pomůcku pro překladatele a kazatele. Pole jeho vědeckého zájmu bylo velmi široké, zabýval se mimo jiné rovněž hudební teorií, prozodií či historií.

Bernard Bolzano

(1781–1848)
Matematik, filozof a logik, katolický kněz, univerzitní profesor teologie a významný kazatel.
Bolzano pocházel z obchodnické rodiny, svůj život prožil v Praze. Vystudoval piaristické gymnázium, na univerzitě pak vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze, ovšem celý život jej provázel též soustavný zájem o matematiku. Od roku 1805 využoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě filozofii náboženství, v letech 1805–1819 působil jako univerzitní kazatel v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Tyto jeho přednášky měly mezi univerzitními studenty velký ohlas. Z místa kazatele i univerzitního profesora byl suspendován a nuceně penzionován, jeho názory vyšetřovala několik let církevní komise. Zbytek života prožil v ústraní jako soukromý učenec.

Josef Čapek

(1887–1945)
Malíř a grafik; prozaik a dramatik, výtvarný kritik a žurnalista. 
Josef Čapek byl příšlušníkem generace předválečné moderny a do kulturního života  vstupoval společně se svým bratrem Karlem, s nímž v počátcích vytvořil několik děl. Ve svých samostatných prózách vystřídal expresivní, baladické i esejistické polohy. Věnoval se i pracím pro děti. V oblasti výtvarné tvorby se stal jednou ze zakladatelských osobností českého moderního výtvarného umění, výtvarnému umění se věnoval i kriticky. V meziválečném období působil v mj. redakci Lidových novin, ale byl též jevištním výtvarníkem předních českých scén a věnoval se i knižní grafice. Na konci třicátých let se žurnalisticky a karikaturně angažoval v odporu proti fašismu. Ihned po vypuknutí války byl proto zatčen a až do konce války na různých místech vězněn – zemřel patrně v dubnu 1945 v Bergen-Belsenu na skvrnitý tyfus.

Karel Čapek

(1890–1938)
Prozaik, dramatik, žurnalista a kritik, vůdčí osobnost generace předválečné moderny. 
Spolu s bratrem Josefem vstoupili do kulturního dění již před první válkou jako agilní představitelé mladé generace zaujaté moderním uměním. V meziválečném období se Karel Čapek stal důležitým obhájcem mladé demokracie nového státu, ideově a osobně se pak sblížil s Masarykem. Od dvacátých let byl zaměstnán v redakci Lidových novin a tato jeho zkušenost vedla ke vzájemnému sbližování jeho pojetí žurnalistiky a beletrie. Ze svých četných zahraničních cest vytěžil mnohé cestopisy. Inspirace hledal a nacházel rovněž v žánrové literatuře, ve svých prózách i dramatech používá její prvky a snaží se o maximální čtenářovo zaujetí pro příběh, ale neslevuje přitom ze svých ideových východisek: staví se do opozice k velkým abstraktním idejím, soustředí se na člověka a jeho obyčejný dělný život jako na zvláštní hodnotu, věnuje se průzkumu pluralitních možností, které lidský život obsahuje. Ve třicátých letech reagoval Karel Čapek na společenskou a politickou situaci v Evropě svými dramaty a prózami s často velmi vyrazně apelativní funkcí. Zemřel na následky zápalu plic, vyčerpán po nástupu druhé republiky v době štvanic v tisku mířících na jeho osobu.

Svatopluk Čech

(1846–1908)

Básník a prozaik, přední představitel ruchovsko-lumírovské generace.


Narodil se v Ostředku u Benešova, od sedmdesátcých let žil trvale v Praze, kde pracoval jako advokátní koncipient a intenzivně se věnoval literatuře (vydával časopis Květy). Účastnil se almanachu Ruch (1868), debutoval sbírkou Básně v roce 1874. Těžiště jeho básnické tvorby leží v rozsáhlých epických skladbách (Lešetínský kovářSlávieHanuman) a výrazně politicky angažovaných básnických sbírkách z období přelomu 80. a 90. let (Jitřní písněNové písněPísně otroka). Do téhož období spadá i série satirických próz s hlavním hrdinou Matějem Broučkem.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

Jan Čep

(1902–1974)

Prozaik, esejista a překladatel katolické orientace, přední představitel ruralistických tendencí v české literatuře. 


Narozen v Myšlichovicích u Litovle, nedokončil studia na FF UK a krátce působil u Josefa Floriana ve Staré Říši. Od svých literárních počátků se soustavně věnoval žánru povídky a vydal řadu povídkových souborů (např. Dvojí domovZeměžlučDěravý plášťPolní tráva). Systematicky ve své tvorbě rozvíjel témata tradičního venkovanství a nutnosti duchovní opory moderního člověka.

heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945

Jakub Deml

(1878–1961)
Básník, prozaik a esejista, katolický kněz, jehož tvorbou prostupuje jak jeho vlastní pojetí víry, tak i důraz na absolutní sebevyjádření básnického subjektu. 


Literární dílo Jakuba Demla je velmi různorodé: vedle poezie, básní v próze a povídek obsahuje i úvahy, eseje, deníkové záznamy, pamflety, kritické recenze, náboženské meditace a překlady; jeho těžiště je však v poezii a umělecké próze. V první fázi Demlovy tvorby převládají tragické pocity ohrožení člověka, úzkost ze zmaru a smrti, po etapě vnitřního zklidnění a snaze o láskyplné a pokorné přimknutí se k bytí prodchnutému boží existencí a ke křesťansky chápanému společenství lidí se na konci třicátých let opět vrací k prožitkům zmaru a děsu. Složitá osobnost se v jeho profesním i osobním životě promítala do mnohých konfliktů, rozporuplných vztahů a namnoze hořkých rozchodů. Významná část Demlova života je spjata s jeho rodným Tasovem.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století

heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945

Jaroslav Durych

Jaroslav Durych (1886–1962) –1962), básník, prozaik, esejista, autor cestopisných próz, narozen v Hradci Králové, v období první republiky působil jako vojenský lékař, redigoval časopisy Rozmach a Akord, žil a zemřel v Praze. Celé Durychovo slovesné dílo je výrazně ovlivněno jeho katolickou orientací, což se projevilo jak v knihách poezie (např. Cikánčina smrtŽebrácké písně), tak v knihách povídek a v novelách (ObrazyTři troníčkySedmikráskaBoží duha). Centrum Durychova díla představují rozsáhlé románové celky s historickou tematikou – trilogie Bloudění a tetralogie Služebníci neužiteční.

Slovník české literatury po roce 1945

Výsledky 1 - 12 z 72