(1868–1929)
Básník, esejista a myslitel. Patří k často opakovaným domněnkám, že se Březina uzavíral do svého světa, odtrženého od reality a veřejného dění. K tomuto mylnému názoru snad svádí básníkova biografie chudá na vnější události: přes třicet let se věnoval učitelskému povolání, žil spíše v ústraní a svá působiště, v Nové Říši a poté v Jaroměřicích nad Rokytnou, opouštěl jen sporadicky. Avšak jeho celoživotní autodidaktické vzdělávání a široký rozhled v oborech věd humanitních i přírodních, esejistická činnost i četná korespondence s předními osobnostmi kulturního života podávají svědectví o aktivním zapojení do aktuálního společenského a uměleckého dění. Po válce obdržel čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy a byl osmkrát navržen na Nobelovu cenu; profesuru na brněnské univerzitě odmítl a raději až do důchodu čerpal studijní a tvůrčí dovolenou. Když mu byla při výročí vzniku Československa udělena Velká státní cena za literaturu, věnoval celou finanční odměnu spolku Svatobor. Závažnost Březinova díla potvrzuje stálý zájem čtenářů, po generace okouzlených magií jeho veršů, bezpečně rozpoznatelných mezi mnoha jinými.
fotografie:Otokar Březina, zdroj: Literární archiv PNP, fond Fotoarchiv, Sbírka LA PNP – pozitivy, L.a. 35/82