Josef Svatopluk Machar

(1864–1942)

Básník, fejetonista, jedna z klíčových osobností proměny české literatury v devadesátých letech 19. století.

Jakožto syn mlynářského stárka, který často měnil působiště, strávil dětství na různých místech v Polabí. Gymnaziální studia absolvoval v Praze, po smrti otce za svízelných finančních podmínek. Po vojenské službě získal místo bankovního úředníka ve Vídni. I z Vídně udržoval živý styk s českým kulturním životem: byl přispěvatelem Herbenova Času, kam psal dlouhá léta fejetony, spolupracoval s Tomášem Garriguem Masarykem, jakožto vyhrocený polemik měl rozhodný podíl na kritických bojích literární generace devadesátých let, koncipoval manifest České moderny. V květnu 1918 přesídlil do Prahy, po vzniku republiky byl poslancem Národního shromáždění za stranu národně demokratickou. V letech 1919–1924 zastával funkci generálního inspektora československé armády. V polovině dvacátých let 20. století se ostře rozešel s Masarykem a svému rozčarování z poměrů v republice dával průchod i v krajně pravicovém tisku. Macharovy první básnické sbírky přinesly do moderní české poezie zcivilnění slohu a ironické a skeptické glosování všestranné deziluze v osobním i společenském životě. Později vtělil autor svůj pohled na dějiny a duchovní vývoj lidstava do cyklu sbírek s historickými a politickými náměty. 

slovníková hesla:

Lexikon české literatury (díl 3, svazek I – M–O)
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století
Slovník básnických knih (o sbírce Confiteor, o sbírce Golgata, o veršovaném románu Magdaléna, o sbírce Tristium Vindobona)