Jaroslava Janáčková

(*1930, roz. Musilová)

Literární historička, editorka a vysokoškolská pedagožka. Před odchodem do důchodu působila dlouhá léta na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se českou literaturou 19. století, zejména vývojem románu a obecně prózy, při svých analýzách se obrací i ke zkoumání geneze vzniku literárních děl (vzniku Babičky věnovala samostatnou monografii Příběh tajemného psaní). Osobnost a literární dílo Boženy Němcové náleží mezi témata, jež Jaroslava Janáčková dlouhodobě sleduje. Byla členkou edičního kolektivu, který připravil k vydání korespondenci Boženy Němcové. Literatuře 19. století se věnuje též coby editorka a popularizátorka. Dlouholetá členka vědecké rady České knižnice. Podílela se na několika svazcích edice (Božena Němcová: Babička, Alois Jirásek: Staré pověsti české, Teréza Nováková: Úlomky žuly, Jakub Arbes: Romaneta, Josef Václav Sládek: Má Amerika).