Alois Jirásek

(1851–1930)

Prozaik a dramatik, zakladatel tradice české novodobé realistické historické prózy.

Alois Jirásek pocházel z Hronova, vystudoval historii na Univerzitě Karlově a stal se středoškolským profesorem nejprve v Litomyšli, od roku 1888 pak v Praze. Roku 1917 jako vůbec první podepsal Manifest českých spisovatelů, po vzniku Československa se stal zástupcem spisovatelů v Revolučním Národním shromáždění, ve volbách roku 1920 byl zvolen senátorem za národně demokratickou stranu. Politice se ovšem později nijak aktivně nevěnoval, závěr života strávil ve svém rodném Hronově. Literárně debutoval ještě před maturitou. Literatuře se neúnavně věnoval souběžně se svou učitelskou kariérou. Studium pramenů a historické literatury Jirásek zúročoval ve svých historických prózách, ve svých vrcholných románech staví vždy na škále postav a jejich dějových liniích, pomocí nichž postihuje různé vrstvy a ideové proudy společnosti doby, do níž je děj situován. Při svém koncipování národních dějin se Jirásek výrazně opírá o pojetí Františka Palackého, prominentně se věnoval zejména době předhusitské a husitské (trilogie Mezi proudy, romány Proti všemBratrstvo) a době obrozenské (románové kroniky F. L. VěkU nás). Pobělohorskou dobu zachytil v románu Temno. Část své tvorby věnoval Alois Jirásek mládeži, právě pro mladého čtenáře koncipoval také převyprávění historických pověstí ve sbírce Staré pověsti české. Vedle prózy se Alois Jirásek věnoval též dramatu: dramaticky zpracovával jak látky historické, tak i se sociálně kritickým ostnem náměty soudobé, největší inscenační obliba ovšem dodnes provází jeho dramatickou báchorku Lucerna.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století