Václav Vavřinec Reiner: Oslavení srdce Bolestné Panny Marie, identifikovaného se srdcem Ježíšovým, 1735

freska
Dobrá Voda u Českých Budějovic, farní a poutní kostel Panny Marie Bolestné
Foto © Martin Mádl - Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., 2019

Václav Vavřinec Reiner: Oslavení srdce Bolestné Panny Marie, identifikovaného se srdcem Ježíšovým, 1735

Spojnicí výboru z kázání sedmi desetiletí s obrazovým doprovodem není jednotlivý motiv či jiný přímý vztah, ale samo médium fresky, jež ve stejné době prodělala v Českých zemích i v Evropě bouřlivý vývoj. Zastupuje prostor, v jakém při barokním kázání jeho posluchači pozvedali oči k nebi – a k malbě na stropě kostela. Freska předpokládala schopnost předem jasně rozvrhnout kompozici, dokonale zvládnout techniku rychlé malby na čerstvou omítku i představit si pohled zdola nahoru a dodržet zásady dané umístěním a nerovnou plochou – pracovat s perspektivou a dalšími prostorovými efekty precizovanými už od renesanční malby, se zkráceními a deformacemi postav, jaké vyžaduje většinou vysoký podhled. Cílem bylo vytvořit iluzi trojrozměrné „skutečnosti“, otevřeného nebe, v němž se vznáší výjev.

Právě tak se na klenbě v Dobré Vodě zrovna protrhla nebesa v jedné z vrcholných fresek Václava Vavřince Reinera. Tak jako v nedalekém poutním místě v Klatovech kázal Pavel Josef Axlar o Panně Marii a jejím ochranném plášti (viz ve výboru), v dobrovodském poutním kostele vytvořil Reiner ojedinělý koncept, propojující srdce Matky Boží i jejího syna v tabernáklu odkrývaném anděly zpod velké drapérie či pláště. Sepětí výjevu ze sakrálního světa se světem lidským posiluje i krajinný výjev ve vnějším okruhu fresky, tedy věřící pozvedající svá srdce s díky za uzdravení, místní původní kaplička se zázračnou vodou, ale i horník, který připomíná hornickou minulost kraje. Matka a Syn jsou spojeni rovněž v atributech nesených anděli: těmi s mariánskými symboly (koruna nebes, šest mečů odkazujících k jejím sedmi bolestem), i těmi s kristovskými (trnová koruna, kalich). Reiner ovšem nikdy nemaluje anděly jako křehké, nehmotné bytosti – naopak jsou „skuteční“ ve své tělesnosti, s křídly, jež nebývají připojena k tělu jakoby na čepu, ale vyrůstají z ramenního pletence, a jistě by se s nimi dalo vzlétnout. I díky této síle svalnatých paží může anděl vlevo uvěřitelně podpírat tabernákl s celým výjevem. Skvěle provedené jsou tu i perspektivní zkratky těl všech tří andělů pod tabernáklem, jež na plochém zobrazení mohou působit jako neproporční, při pohledu zdola na klenbu však zajišťují iluzi vzletu vzhůru. A konečně díky výjimečně skvělému zachování této fresky můžeme sledovat působivé kombinace barev a při možnosti blízkého pozorování nebo díky novým technologiím i v detailní fotografii také to, jak malíř pracuje s různě hutným nánosem barvy v různých materiálech, látkách, hmotách – na těžkém plášti, andělských křídlech, paprscích vyzařujících z probodeného srdce nebo v oblacích a detailech vegetace v krajině.

náměty ke čtení: 

Pavel Preiss: Václav Vavřinec Reiner. Dílo, života doba malíře českého baroka, Praha: Academia 2013

Zpracovala: Stanislava Fedrová