Karel Nepraš: Velký dialog, 1966

drát – textil – laminát – lak – kov
výška 145 cm x šířka 190 cm x hloubka 83 cm
Národní galerie Praha, inv. č. P 5327
© Karel Nepraš — dědicové, 2021
© Národní galerie Praha, 2021

Obraz použit na obálce svazku:
Ladislav Fuks: Tři prózy

Dialog jako téma lidské komunikace i existence, dialog se sebou i s druhými nebo s představou druhých, ale zároveň para-dialog, iluze dialogu, hra na něj a ovládání komunikace – to jsou způsoby bytí Mundstocka i Kopfrkingla z Fuksových próz (jejich podoby i funkce ukazuje Erik Gilk v komentáři k antologii Fuksových novel v České knižnici). Dialog je také příznačným tématem Neprašových sochařských děl druhé půle šedesátých let. S různými fazetami, které zahrnují i ovládání a manipulaci komunikace či nemožnost skutečného dorozumění. V jedné z těchto asambláží v červeném laku, Dialogu II (1967), je komunikace dvou lidských figur s otevřenými ústy a obrovskými ušními boltci jakoby řízena „stíny“ za jejich zády, postavami bez tváří, zato se sestavou trychtýřů; v jiném reliéfu s výmluvným titulem Větší domlouvá menšímu (1969–1970) se komunikace mezi figurami realizuje pomocí mechanismu převodového řetězu, ozubených kol a kliky. Účastníci Velkého dialogu (1966), reprodukovaného na deskách tohoto Fuksova výboru, nemohou vyjít z rozpravy proměněni, neutvářejí se v ní – oba totiž mají jen soustavu trychtýřů-tlampačů na zesílení hlasu, ale žádné přijímače signálu, nejen uši, ale ani oči, jimiž by mohli alespoň vnímat neverbální komunikaci druhého, třeba naklonění jeho těla. Interakce mezi nimi nevzniká – je spíše ukazována jako paradox. V interakci s recipientem tohoto díla vstupuje do hry také lidský rozměr figur a jejich svlékání z kůže, odkrývání vnitřku těl se šlachami a cévami. Nebo jsou to naopak více loutky, sestavované v asamblážích z drátů, věcí a útržků látky do podoby lidských těl?

náměty ke čtení:
Jaroslav Anděl a kol.: Karel Nepraš, Praha: DOX Centrum současného umění, 2012

Zpracovala Stanislava Fedrová