Atelier Paul: bez názvu

fotografie ze hry Caesar, Osvobozené divadlo, 1932
© Archiv Atelieru Paul, 2019
Reprofoto © Institut umění — Divadelní ústav, 2019

Hlavní scénografem, a s tím také autorem „vizuálního stylu“ Osvobozeného divadla, se František Zelenka, původně příslušník divadelní sekce Devětsilu, stal roku 1929. Podobně jako Caesar rozvinul dramatické postupy Vest pocket revue, navázala na první hru i Zelenkova scéna – použitím plošných lepenkových kulis, které iniciují naivistický výraz. Zelenka i ve své další tvorbě často využíval zploštění objemů a redukce na základní geometrické tvary, ve scéně pro Caesara k tomu přistupuje i vizuální grotesknost. Předepisují-li scénické poznámky obrazu v římských lázních „místo dřeva mramor, místo praporových žerdí korintské sloupy“, pak ji realizovaná scéna ještě dále podvrací. Vznešenost iónského řádu kontrastuje s řadou plovárenských dvířek do převlékáren, z nichž právě vystupují zároveň Kleopatra, kněz Ratata, Antonius a Cicero s Brutem. I kladí nad hlavicemi tvoří místo prostorového odstupnění jednotlivých jeho vrstev jen načrtané linky. 

Ke scéně předchozí revue Fata morgana (1930) Zelenka poznamenal, že se v ní snažil vytvořit jistou metodu nebo styl, typický pro tento žánr či toto divadlo – jeho výrazem měla být „barevná čára, tvořící uzávěr zkratkovité formy“, a divadelnost se má i v podobě kulis střetávat s komičností. Tuto „metodu“ aplikuje také v Caesarovi, a to u scény i kostýmů. Oděv velekněze Ratata i Kleopatry člení silná černobílá linka, Caesarova tóga se střetává s jeho pruhovaným koupacím oblekem v lázeňské scéně. Zároveň i z kostýmů byla pro všechny diváky zřejmá hra s dobovou aktualizací: Jenčíkovy „girls“, které za Caesarova zpěvu Pochodu vojna a mír předvádějí „tanec složený z prvků vojenského cvičení“, jsou nejen vyzbrojeny plynovými maskami, ale jejich oděv s krátkými kalhotami a přepásanou košilí spíše než polní uniformu římských vojsk upomíná na mussoliniovské černé košile.

náměty ke čtení: 

Josef Kroutvor: Zelenka. Plakáty, architektura, divadlo, Praha: UPM 1991

Věra Ptáčková: Česká scénografie 20. století, Praha: Odeon 1982

František Zelenka: Fata morgana, in: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich: Vest pocket revue, Lokální patriot, Praha: Akropolis 2008, s. 98–101

Zpracovala: Stanislava Fedrová