O Husových českých spisech s editorem svazku Jakubem Sichálkem

pátek, 31 květen 2019 17:54

Můžete zkusit odhadnout, jak by se lišila Husova česká literární činnost, pokud by neměl pravidelná kázaní v Betlémské kapli? Psal by vůbec česky?

Ne všichni, kdo tehdy psali česky, vycházeli z vlastní kazatelské praxe. Jiné prostředí, odkud se rekrutovali „spisovatelé“, představovaly městské kanceláře a školy. Myslím, že jakýkoli odhad sugerovaný Vaší otázkou je nutně poznamenaný tím, co víme: totiž že Hus česky kázal a napsal několik rozsáhlých a řadu menších děl. Správcem Betlémské kaple a jejím hlavním kazatelem byl Hus od poloviny března 1402 do konce listopadu 1412, kdy byl donucen Prahu opustit. Takřka všechna dnes známá Husova díla, která napsal česky, vznikala od podzimu 1412 a v následujících letech. Pro Husovu dochovanou spisovatelskou činnost v češtině byla podstatnější ta konečná nemožnostkázat po jeho nuceném odchodu z Prahy, než předchozí praxe (jakkoli mu tato jistě dala potřebné východisko a kompoziční rutinu); jeho slovesná díla v češtině souvisejí s širším fenoménem než je kazatelství: s pastorační, formativní aktivitou. Formativnost se promítá i do Husova zájmu o český jazyk.

Jak se diakritický pravopis udržel a neupadl v zapomnění mezi počátkem 15. století, kdy jej Hus vytvořil, a 16. stoletím, kdy se teprve díky knihtisku rozšířil? Mají na tom zásluhu Husovi stoupenci, kteří tento pravopis převzali a díky nim nezmizel a mohl se pak šířeji uchytit?

Předně bych uvedl, že jde o pouhý předpoklad, jakkoli důvodný, že Hus je tvůrcem pokusu o nahrazení spřežkových pravopisů (při psaní českých textů) systémem diakritickým. A ano, byla to dílčí písařská praxe, která přenesla diakritický způsob zápisu českých hlásek z kraje 15. století do století šestnáctého. Přitom bych však tyto písaře neoznačoval vždy nutně za Husovy stoupence, jakkoli rané doklady užití diakritického pravopisu s Husem jednoznačně souvisejí.

Píšete, že Hus „nebyl se svým zaměřením česky psaných děl osamocen ani v českých zemích, ani v mezinárodních souvislostech“. Sledoval Hus své současníky a reagoval na ně nějak třeba i v latinských textech?

Reagoval, svědčí o tom jeho latinské polemické práce, z českých pak například jeho Knížky o knězi kuchmistrovi. Ale neznamená to, že by Hus sledoval činnost svých současníků-kazatelů či myslitelů, jak si to můžeme představit u intelektuála dnes, a literárně na ni reagoval. Tehdy pro to nebyly ani „provozní“ podmínky. Podstatnější byla práce s autoritami – ty spíše vytvářely onu literární „současnost“.

Uvádíte, že Husovy texty adresované zbožným ženám jsou prvními podobnými texty u nás. Navázal pak někdo na tyto Husovy texty? Nebo začaly později vznikat texty zcela nezávislé na těch Husových?

Ta parafráze mých formulací na začátku otázky je lehce zavádějící svojí obecností. V Husově době samozřejmě existovala česká pojednání týkající se např. panenství (jeden z takových textů se Husovi někdy přičítá). Šlo mi o to zdůraznit, že některé Husovy texty (především Dcerka a List pannám) jsou první jednoznačné doklady česky psaných pastoračních děl určených výhradně ženám – především pannám a vdovám –, že jde o texty, které vznikly z potřeby směrovat konkrétní společenství duchovně aktivních žen. Mají pastorační intenci, jsou psané česky – přitom nejde pouze o překlad – a jsou určené konkrétnímu okruhu. K ženám ovšem směřuje Hus pochopitelně i svá kázání, někdy výslovně; ženy tvořily část jeho publika. O přímé návaznosti na Husa u mladších, podobně zacílených děl asi nejde hovořit.