U příležitosti svého významného životního jubilea zavzpomínal brněnský typograf Boris Mysliveček na dobu, kdy převzal výtvarné řešení České knižnice.
Na zadních záložkách stojí: „Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů… Edice začala vycházet roku 1997 v Československém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidové noviny a od roku 2009 do nakladatelství Host“. V tomto roce jsem byl po Rostislavu Vaňkovi (ČS) a Vladimíru Vimrovi (NLN) pověřen její grafickou úpravou já. Udělal jsem řadu návrhů, zohledňujících v různé míře práci mých předchůdců, vycházejících jak z převážně typografického řešení obálek (Vaněk), tak s použitím vybraného výtvarného díla (Vimr), a poslal je k posouzení vědecké radě edice. Z jejího jednání mi kolega Miroslav Balaštík, šéfredaktor nakladatelství Host, přivezl náčrtek, ověřený později při návštěvě Brna tehdejším předsedou ediční rady ČK Jiřím Holým, spojující obě předchozí možnosti.
Tak vznikla koncepce obálek České knižnice v Hostu: členění přední strany do dvanácti čtvercových polí, z nichž jedno je určeno pro jméno autora či autorky a název díla, druhé pro výřez ze zvoleného obrazu. Aby byla posílena „provázanost“ jednotlivých (tematicky odlišných) svazků, jsou všechny čtverce spojeny jako políčka puzzle, stejně je vsazena i reprodukce, ve výřezu z téhož obrazu na vazbě knihy. Protože velikost písma jmen autorů i názvů je omezena plochou příslušného pole, je sázeno negativně, je tedy bílé v nejtmavším odstínu barvy zvolené pro potisk celé obálky, linií dělicích jednotlivé čtverce, vazbu i předsádky. Podle sytosti plochy mohou tyto linie být ovšem i světlejší. Tyto varianty umožňují barevné odlišení všech svazků v základní kombinaci, u kterých se pole se jmény a názvy dotýkají polí s obrázky vždy hranou, i u dalších, kde se dotýkají úhlopříčně pouze rohem. Pole textová i obrazová tak střídavě využívají všechny možnosti svého vzájemného postavení, aby každý svazek ČK byl kompozičně odlišný.
Umístění nápisů na hřbetu i označení nakladatelství a edice na přední ploše obálky je naopak svázáno se značkami nakladatelství i edice (jejímž jsem autorem), které jsou spojeny s typografickým řešením (zalomením) textové části. To je založeno na písmu Lido Františka Štorma (které Hostu kdysi nabídl k volnému použití), jež jsem využil pro všechny texty, od signetu a titulní dvoustrany přes titulní strany oddílů knihy, názvy jednotlivých příběhů a kapitol, povídek či básní, po komentáře, vysvětlivky, poznámky, obsah i tiráž. Jakkoli různě členité jsou jednotlivé svazky edice či jejich části, podařilo se tak myslím sjednotit je do jednotného moderního, a přece „klasicizujícího“ uměřeného tvaru, jaký je pro takovou edici vhodný.