Jaroslav Vrchlický

(1853–1912)

Básník,  dramatik a překladatel. Klíčová osobnost ruchovsko-lumírovské generace.

Vlastním jménem Emil Frída. Narodil se v Lounech v rodině kupce, ale podstatnou část dětství strávil u svého strýce, faráře v Ovčárech u Kolína. Ten svým rozhledem směroval jeho literární zájmy, do literatury vstoupil Vrchlický ještě za univerzitních studií. Pod strýcovým vlivem se nejprve rozhodl pro kněžskou dráhu, ovšem po prvním univerzitním semestru přestoupil z teologické na filozofickou fakultu. Po studiích se stal vychovatelem ve šlechtické rodině a se svými svěřenci pobýval téměř rok v Itálii. Během této doby se rozvinula obsáhlá konfesijní korespondence mezi ním a jeho starší rádkyní a obdivovatelkou, spisovatelkou Sofií Podlipskou. Nekritický obdiv Podlipské k Vrchlickému pak vydláždil i cestu ke sňatku s její dcerou Ludmilou. Po návratu z Itálie získal místo tajemníka na české polytechnice v Praze a dostal se do sporů s národně orientovanou částí své generace, když mu byla vytýkána nadměrná orientace na cizí látky a přehlížení národních potřeb. V devadesátých letech Vrchlického provázelo oficiální uznání a pocty, stal se též profesorem srovnávacích dějin literatury na pražké univerzitě, zároveň však jeho tvorbu poznamenaly pocity hořkosti, jež byly důsledkem rozpadu jeho rodinného života i kritiky ze strany nastupující literární generace. Celoživotně byla mimořádná jeho veřejná a společenská aktivita: byl činným členem nejrůznějších kulturních a vzdělávacích spolků, redaktorem řady časopisů. Poté, co jej roku 1909 stihla mozková mrtvice, strávil závěr života v ústraní, zemřel v Domažlicích. Vrchlický je autorem monumentálního díla, které čítá desítky básnických sbírek, epických skladeb, dramat i souborů povídek. Představoval v české poezii pozdní typ romantického básníka, který chápe tvorbu jako vyvrcholení tužeb národa i lidstva, jako nejvyšší společenskou hodnotu. Do české poezie přinesl nebývalé bohatství látek a forem světových literatur, vrušenou smyslovost, moderní reflexivnost i vnitřní neklid novodobého člověka. Jako překladatel přiblížil českému publiku poezii nejrůznějších dob a kultur (přetlumočil např. Danteho). I po této stránce bylo jeho dílo výrazem sebevědomí a vzestupu české společnosti a kultury v poslední třetině 19. století.

heslo ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století