lept, suchá jehla, mědiryt, papír; 275 × 388 mm
Rijksmuseum, Amsterdam, inv. č. RP-P-OB-602
Obraz použit na obálce svazku:
Jan Amos Komenský: Duchovní traktáty I–II
V Amsterdamu, který po polovině 17. století patřil k centrům evropského obchodu, žili tehdy Komenský a Rembrandt jen pár kroků od sebe, měli některé společné přátele a byli podporováni týmiž mecenáši. Exegeze biblických textů je tu další spojnicí. Rembrandt nabízí v této grafice vizuální výklad různých pasáží evangelií: svorníkem je kapitola Matouše 19 s diskusí farizejů (vlevo), žehnáním dětem (uprostřed) a rozpravou o věčném životě s bohatým mladíkem (vlevo s hlavou v dlaních), k níž odkazuje i velbloud ve stínu v pozadí. Tématem je tu však především „akt kázání — a naslouchání“ tomuto kázání a reakcím na něj. Podněty pro zobrazení chudých, nemocných a jiných posluchačů našel Rembrandt v dalších místech evangelií. Mimořádný je důraz na zobrazení individuality postav i jejich jedinečných emocí a reakcí. A tématem listu jsou zároveň krajní pozice světla a stínu a všech tónů mezi nimi, jež se odrážejí i v grafické technice.
Zpracovala Stanislava Fedrová
Svazek 119 vychází ve dvou samostatně neprodejných dílech. Na obálce dílu I je použita další Rembrandtova grafika: Tři stromy, 1643.