olej, email, plátno; 140 × 95 cm
Galerie výtvarného umění, Cheb, inv. č. O 703; http://www.gavutopx.cz/
© Mikuláš Medek – dědicové, 2020
Obraz použit na obálce svazku:
Jan Zábrana: Básně a povídky
Zábrana v básních zapojuje útržky mluvené, zaslechnuté řeči (jak už toto gesto před ním prozkoumávali Holan, Blatný či Kolář), v jeho povídkách se pak řeč nezřídka stává hlavní materií i předmětem vyprávění, skrze řeč vyvstává charakteristika postav, v řeči se konstituuje událost. Medek se od konce 50. let, v obrazech označovaných jako „preparované“, soustředí na materialitu barvy: zkouší novou techniku v kombinaci oleje a emailu i technologie spjaté s barvou – způsoby jejího vrstvení, nanášení různě husté hmoty štětci i špachtlí, rozrušování vrstev vrypy, škrábáním, preparováním. Viditelné, celistvé figury v tomto období z jeho obrazů mizí, ale zůstává silná tělesnost – ve zbytcích jednotlivých znaků těla (jako stylizovaných obratlech páteře) či v připomínkách lidské kůže (i v tom tne Zábranova asociace s kůží a strupy do živého). Zřejmě ne náhodou je také nejobvyklejší formát obrazů tohoto Medkova tvůrčího období, často přesně měřený na plochu čtverečních centimetrů, blízký ploše povrchu lidské kůže. Dalibor Veselý, historik umění a také Medkův přítel, si povšiml, že tělesnost v těchto Medkových obrazech není hmota, ale živel, „tělesnost se zviditelňuje v hmotě obrazu, a to v procesu, který Medek označuje jako optickou zprávu o opticky nesdělné skutečnosti“.
V Medkových vlastních poznámkách a úvahách vystupují pojmy evidentně podstatné pro jeho vlastní rozumění tvůrčímu procesu. Patří k nim právě skutečnost či přítomnost a její otisk, který se děje v obrazu. Projevem skutečnosti je i událost, další z pojmů často se opakujících nejen v těchto úvahách, ale také v titulech jeho obrazů. A zatímco událost sama je podle Medka „matoucí a nepřehledná, přehled o události si tvoříme ze stop“, „obraz je jakousi citlivou plochou, přes kterou se přehnala tato událost a pokračujíc v procesu, pohybu, zanechala za sebou předmětnou zprávu o své existenci v soustavě stop a otisků“. Součástí tvůrčího aktu jsou v Medkových obrazech nepochybně i jejich tituly. Titul tohoto obrazu soustředí pozornost k přesně vyměřené ploše růžového obdélníku, který zabírá necelou třetinu plochy obrazu. Pokud budeme následovat Medkovu autorskou interpretaci (což jistě není jediný možný přístup), pozornost diváka se tu zaměřuje právě na to zásadní místo, kde se „přehnala událost“.
náměty ke čtení:Mikuláš Medek: Texty, Praha: Torst 1995
Dalibor Veselý: „Viditelnost zjevných a skrytých událostí“, in: Mikuláš Medek: Uzavřený problém nebo aktuální fenomén českého umění?, Praha: AVU 2002, s. 57–63
Zpracovala Stanislava Fedrová